Vážení členové RMO,


dne 20. 3. 2019 jsme zaslali otevřený dopis panu primátorovi Mgr. Žbánkovi, ve kterém jsme na něj apelovali, aby se zasadil o to, aby se co nejrychleji a nejdůkladněji začaly při stavebních pracích, které ve městě objednává SMOl, implementovat principy obsažené ve studii „Hospodaření se srážkovými vodami – cesta k modrozelené infrastruktuře,“ kterou přijalo ZMO. Tomuto schválení předcházelo doporučující stanovisko RMO, která studii označila jako základní koncepční materiál.


Dne 26. 3. 2019 jsme obdrželi odpověď pana primátora prostřednictvím vodohospodáře, pana Ing. Paucha. Za tuto odpověď dodatečně děkujeme. Byli jsme v ní ubezpečeni, že vedení města vnímá důležitost tohoto dokumentu a bude se jeho aplikací zabývat. Byli jsme informováni o plánovaném pilotním projektu v ulici Šantova a o záměru města čerpat pro tento účel dotaci v rámci 119. výzvy OP ŽP 2014-2020.


Dle našeho názoru je však vůle k prosazování příslušných principů zatím stále nedostatečná a již nyní město promarňuje mnoho příležitostí k jejich reálné aplikaci. Nezpochybňujeme záměr vypracování pilotního projektu, ale zároveň jsme toho názoru, že zcela základní a odzkoušená řešení, která mají pozitivní vliv na hospodaření s dešťovými srážkami, jako je například využívání propustných ploch či četnější vysazování zeleně při rekonstrukcích stávajících ulic a veřejných prostranství, se mohou realizovat už nyní, i bez zkušeností získaných během realizace pilotního projektu.


Konkrétními příklady aktuálních projektů, které v tomto ohledu představují zbytečně promarněnou příležitost, jsou 1) rekonstrukce hodolanské ulice Dvorská, 2) rekonstrukce důležité třídy 8. května či 3) plánované stavební úpravy vnitrobloku mezi ulicemi Albertova a Wolkerova.


1) Ulice Dvorská je momentálně celá vyasfaltovaná. Chystá se realizace projektu rekonstrukce, který pochází již z roku 2015, tedy je starší než studie MZI. Tento projekt nepočítá se zelenými pásy a vozovka i parkovací stání mají být opět řešeny výhradně asfaltově. Považujeme proto za vhodné, aby parkovací pruhy byly řešeny cestou propustných povrchů v souladu s MZI a aby na ulici přibylo na úkor dvou či tří parkovacích míst více zeleně. Tyto změny lze vypořádat v rámci změny stavby před dokončením, takže nemusí dojít ke zdržení. Důležitým aspektem je i to, že projekt by se tak v důsledku menšího objemu použitého asfaltu zlevnil.

2) Ulice 8. května je samozřejmě ožehavé téma. Považujeme ovšem za ostudné a nepřijatelné, aby se při tak zásadní rekonstrukci, která utvoří její ráz na dalších mnoho desetiletí dopředu, opakovaly chyby, ke kterým došlo při rekonstrukci třídy 1. máje. Po principech MZI není v projektu bohužel ani památky. Navíc nás velmi znepokojuje, že projekt vychází vstříc mnohem více motoristům než pěším. Tento postup jde zcela proti trendům, které můžeme pozorovat ve světových metropolích. Budete to vy, olomoučtí radní, kdo bude zodpovědný za nevydařenou rekonstrukci ulice v samotném srdci města a pohřbení možnosti přinést do Olomouce kvalitní urbanismus. Vzdát se této příležitosti ve jménu pohodlnější automobilové dopravy (která je v dané ulici tak jako tak pro občany omezena), je skutečně neprozíravé a krátkozraké. Důrazně proto prosíme o věnování pozornosti námitkám a návrhům odborné komise architektury při RMO a prověření možnosti lépe se vypořádat s problematikou hospodaření se srážkovými vodami.


3) Vnitroblok při ulici Albertova je ve svahu a je sevřený důležitými silničními komunikacemi. Výsledkem toho je, že z dané širší oblasti při srážkách rychle odtéká velké množství vody, která přetěžuje kanalizační systém. Na silnici vodu nezadržíme, ale ve vnitrobloku by to šlo. Žádáme proto, aby RMO požadovala, aby se do připravované projektové dokumentace zakomponovaly určité retenční prvky, které by povrchový odtok zpomalily a zadržely co nejvíce vody přímo v místě. Při zpevňování současných parkovacích stání se samozřejmě opět nabízí levné a efektivní řešení spočívající v propustném povrchu.


Tím, že při projektování těchto projektů byly principy modrozelené infrastruktury zatím nedostatečně zohledněny, RMO ve svém důsledku nadále přispívá k neuspokojivé situaci ohledně povrchového odtoku srážkových vod, přetížení kanalizační infrastruktury (s čímž souvisejí vyšší provozní náklady) a přehřívání města v letních měsících. Žádáme vás, jednotlivé radní, abyste dostáli závazkům, které město učinilo tím, že schválilo příslušnou studii MZI. Opět, jako již mnohokrát v minulosti, hrozí, že se ze strategického dokumentu stane jen prázdná proklamace a hromádka papíru do šuplíku a reálný vývoj poběží dál bez jakékoli vazby na něj.


To si ovšem Olomouc již nemůže dovolit. Je třeba jednat a ty projekty, u kterých je to možné, uzpůsobit tak, aby byly s MZI co nejvíce v souladu.
V dané věci přejeme spoustu odvahy a hodně štěstí,


za Stranu zelených Olomouc


Daniel Řezníček , M.A. V Olomouci dne 24. 6. 2019

Otevřený dopis primátorovi statutárního města Olomouce, Ing. Miroslavu Žbánkovi

 

Vážený pane primátore,

olomoucká organizace Strany zelených by na vás a potažmo na celou RMO tímto ráda se vší úctou apelovala, aby byla věnována důkladná péče nově vzniklé studii o „Hospodaření se srážkovými vodami – cesta k modrozelené infrastruktuře“ a aby bylo vynaloženo maximální úsilí a součinnost ze strany představitelů města za účelem co možná nejrychlejší a nejširší implementace jejího obsahu v rámci projektů realizovaných na území našeho města.

Nadměrné horko a sucho, se kterými se Olomouc poslední roky potýká, vnímáme již snad všichni. Všichni občané se jistě také shodnou na tom, že město plné zeleně je příjemnějším místem pro život. V neposlední řadě mají principy obsažené v příslušné studii za cíl lépe město ochránit před nebezpečím povodní a ušetřit peníze vynakládané na časté opravy infrastruktury, která je často přetěžována náhlými přívalovými dešti a jejich rychlým odtokem. Zvýšení retenční kapacity půdy na území města Olomouc zajistí jejím občanům příjemnější život, estetičtější veřejný prostor, a také větší bezpečí.

Prosíme vás, abyste se zasadil o brzké zakomponování principů výše zmíněné studie do standardů a požadavků na realizaci výstavby na území města Olomouce. Žádáme též o podporu plánovaných pilotních projektů a s nimi související osvěty ve věci hospodaření s vodou. Tyto věci se bez peněz a politické vůle neobejdou. V neposlední řadě, a to je nejdůležitější, vás žádáme, aby byly podnikány postupné, ale rázné kroky směrem k začlenění příslušných principů do územního plánování.

Konkrétně bychom také chtěli na RMO apelovat, aby vzalo co nejvážněji v úvahu možné zapojení města do dotačního programu „Operační program Životní prostředí 2014-2020 – 119. výzva Ministerstva životního prostředí.“ Tento program by Olomouci mohl výrazně pomoci realizovat první konkrétní kroky ve věci zadržování srážkových vod a hospodaření s nimi a vykročit tak směrem k postupnému naplňování výše zmíněné studie. Možnost podpory ve výši až 85% se nám jeví jako velmi vstřícná a tuto šanci by si podle našeho názoru město nemělo nechat ujít. Možných projektů se nabízí celá řada, což jistě potvrdí i příslušné, odbory města.

Rádi budeme nápomocni, budeme-li o to požádání.

V dané věci přejeme spoustu odvahy a hodně štěstí.

 

Za olomouckou organizaci Strany zelených

předseda Jiří Klimeš

 

V Olomouci, dne 13. 3. 2019

Fridays For Future. Proč nejdou studenti v pátek do škol?

Klimatické změny jsou čím dál palčivější problém, který je přitom často vnímaný s velkou rezervou, někdy před ním lidé přímo zavírají oči.

Česká média o postupu, dopadech a hrozbách klimatických změn ve srovnání s těmi západními až příliš hlasitě mlčí. Suchá a horká léta však v posledních letech pociťují snad už všichni. Chceme proto poukázat na to, že nám tato problematika není lhostejná a uvědomujeme si závažnost tohoto globálního problému.

Jako studenti nejsme schopni ovlivnit klimatické změny na celosvětové úrovni, proto apelujeme na vládu, aby se do řešení aktivně zapojila.

Chodíme do školy, abychom se připravovali na budoucnost, která možná ani nenastane. Jsme připravováni na budoucí život, přejeme si pracovat, zakládat rodiny, žít obyčejné životy, ale pokud nezačneme řešit klimatické změny, ke kterým lidstvo přispělo mnoha desetiletími neopatrného nakládání s fosilními palivy a neobnovitelnými zdroji a neohleduplným stylem života, nebudeme mít místo, kde bychom mohli svůj život naplnit. Žádnou Planetu B nemáme. Naše děti nebudou mít kde žít, my nebudeme mít kde žít.

Proto jeden pátek, po vzoru Grety ze Švédska, jdeme do ulic.

Do stávky se zapojí studenti z více než padesáti zemí. S myšlenkou na lepší budoucnost se shromáždí a pokusí se udělat to, co je v jejich silách.

 

Petra Pavelková

studentka střední elektrotechnické školy a členka Strany zelených

Olomoucké listy, dříve známé jako Radniční listy, jsou měsíčním periodikem vydávaným Statutárním městem Olomouc. Periodikem, které je financováno z rozpočtu města a podléhá tak zákonu o obcích i tiskovému zákonu. Měly by tedy sloužit jako svého druhu veřejnoprávní médium a informovat tak vyváženě, nezaujatě a poskytovat dostatečný prostor všem městským zastupitelům.

 

Dohled nad podobou Listů vykonávala redakční rada. Ta byla do minulých komunálních voleb (po těžkých bojích) složena ze zástupců všech zastupitelských klubů, aby tito dohlíželi na jejich vyváženost a byli informováni o redakční a obsahové přípravě aktuálního vydání. Díky tlaku zastupitelů za Stranu zelených (Občané pro Olomouc) a ProOlomouc se také podařilo v roce 2015 prosadit zavedení samostatné stránky, kde mohli své názory vyjadřovat zástupci jednotlivých klubů zastupitelstva.

 

Politický dohled nad Radničními listy však přestal kompletně fungovat na začátku roku 2018, tedy krátce poté, kdy byl tehdejší primátor Staněk zvolen poslancem. Od února 2018 se redakční rada ani jednou nesešla a periodikum sice profesionálně (rutinně), ale nevyváženě informovalo veřejnost o dění v městě Olomouci. Novou úroveň podrobení si obecní tiskoviny nabyly Listy po loňských komunálních volbách. Nejenže redakční rada nebyla obnovena a zastupitelé tedy neměli žádnou možnost do periodika přispívat nebo jeho obsah kontrolovat. Koalice ANO-ODS-KDU-SpOLečně navíc dokázala elegantně časopis využít k sebepropagaci, očerňování opozice a mystifikování veřejnosti ve věci zdražování vodného pro Olomoučany.

 

Na svém jednání v pondělí 28. 1. 2019 se tématem zabývala rada města Olomouce. Jaké tedy podnikne kroky k transparentnímu vydávání věstníku, zatím nevíme. Rozhodně ale nepovažujeme za správné pokračovat v trendu, který byl nastaven. Jde totiž o politickou privatizaci obecního média, které má být maximálně vyvážené a pod kontrolou všech zastupitelů, nikoliv jen rady. Podobnou kontrolu a redakční radu by si zasloužilo také TV zpravodajství, za které město utrácí nemalé částky.

 

Naše doporučení zní – zřídit výbor zastupitelstva pro komunikaci a média, který by se věnoval všem mediálním výstupům města a mohl by pomoci zlepšit kontrolu nad PR a mediální komunikací, zejména směrem k občanům. Kdo se této výzvy chopí?

Lídryní naší kandidátky v letošních volbách je Hana Vacková. Mohli bychom popisovat její bohaté zkušenosti z Komise městské části Hejčín, nebo Výboru  pro vzdělávání Olomouckého kraje, ale tentokrát nám jde o něco jiného.  Je totiž nejen jedinou kandidátkou na olomouckou primátorku, ale v případě úspěchu by se zároveň stala první ženou v této funkci vůbec. Vypadá to, že i v 21. století zůstává olomoucká politika převážně mužskou záležitostí. A to chceme změnit.

V letošním roce si připomínáme 100. výročí zavedení volebního práva žen. Jak ale připomíná místopředsedkyně SZ Petra Jelínková, jsme dnes jedinou stranou, která politickou rovnost pohlaví bere vážně. Na rozdíl od jiných politických sil totiž dostatečné zastoupení žen v politice považujeme za zásadní pilíř demokracie. A nejsme sami. Podle organizace Fórum 50% se přes 62 % dotázaných domnívá, že je potřeba aktivně podporovat vstup žen do politiky. Zřejmě si všichni podvědomě uvědomujeme to, co bylo dokázáno i vědecky – smíšené týmy jsou inovativnější a pracují efektivněji. Mimo to bylo zjištěno, že země s vyšším zastoupením žen v politice mají nižší míru korupce.

Proto na naší kandidátce najdete úspěšné ženy – manažerky, vědkyně, nebo třeba učitelky. Ne všechny jsou členkami Strany zelených, spojuje je ale ochota využít své zkušenosti ve prospěch města. Chcete-li, aby bylo příští zastupitelstvo města pestré a zastupovalo všechny skupiny Olomoučanů, zvažte prosím podporu kandidátky Zelených.

Francouzská firma Veolia, která od roku 2000 smluvně provozuje v Olomouci vodovody a kanalizace, se může radovat. Až do roku 2030 budou zisky z prodeje vody (odhadem asi 25-30 milionů ročně) nadále končit na jejích zahraničních účtech, místo aby byly investovány do čisté vody či oprav vodovodů, jejichž stáří tu a tam přesahuje 100 let. Na tom se 25. dubna shodli při slavnostním podpisu deklarace o vodárenství zástupci všech olomouckých politických stran, jmenovitě ČSSD, ODS, KDU-ČSL, ProOlomouc, Občané pro Olomouc, ANO a TOP09. Jedinou stranou, která tuto deklaraci odmítá, jsou Zelení.

Politikové samozřejmě vše zabalili do  krásných slov. V prohlášení strany ujišťují, že udělají vše proto, aby město Olomouc získalo zpět od francouzské firmy Veolia kontrolu nad vodárenstvím. Jenže slib chtějí uskutečnit až v roce 2030. S trochou nadsázky a sarkasmu lze říct, že olomoučtí politikové za přítomnosti novinářů slavnostně slíbili, že do roku 2030 nebudou dělat nic. Přitom řada českých měst v poslední době zvažuje, že převezme správu vody od nadnárodních koncernů zpět pod svá křídla. V roce 2016 tak například učinila Plzeň. Výhodou takového řešení je to, že veškerý zisk z prodeje vody zůstává ve vodárenství a města snadněji dosáhnou na evropské dotace, což umožní opravovat infrastrukturu bez dramatického zvyšování vodného a stočného.

Zmíněné politické strany se dále zavázaly, že vedení města konečně po mnoha letech začne dodržovat zákony a bude investovat do oprav potrubí všechny peníze, které od Veolii dostává jako nájemné. Nemělo by ale být dodržování zákonů samozřejmostí? Je třeba svolávat tiskovou konferenci a podepisovat deklarace proto, aby politikové slíbili, že budou jednat v souladu se zákonem? Nabízí se otázka, zda je vůbec tento slib důvěryhodný, neboť letošní rozpočet města opět protizákonně vyvádí většinu prostředků od Veolii z vodárenství pryč na jiné účely, jak už se stalo v Olomouci zvykem. Pro lepší představu: z pronájmu vodovodů a kanalizací získalo město od Veolii v roce 2017 132 milionů korun, zatímco investice do nového potrubí ve stejném roce činily pouze 71 milionů. Letos město utratí za obnovu vodovodů a kanalizací jen 51 milionů. Podobná praxe se opakuje v Olomouci řadu let a vede k dlouhodobému podfinancování vodárenství. Od roku 2015 tento skrytý dluh narostl na více než 200 milionů, které budou muset z části pravděpodobně zaplatit občané ve vyšších cenách vody. Podle expertů přitom bude Olomouc potřebovat v nejbližších letech investice do infrastruktury ve výši 130 milionů ročně, aby bylo dlouhodobě zaručeno bezproblémové zásobování obyvatel vodou.

Strana Zelených chápe deklaraci o vodě jen jako snahu o PR v době blížících se komunálních voleb, ve kterých téma vody bude určitě hrát důležitou roli. Většina politických stran nese přímou zodpovědnost za neutěšený stav olomouckých vodovodů a kanalizací a zmíněná deklarace je jen snahou zakrýt jejich dlouhodobou nečinnost či nekompetentnost. Strany teď předstupují před voliče a říkají: „Udělali jsme první krok k vyřešení problému“. Stačí ale pár hezkých slov k nápravě dlouhodobě neutěšeného stavu vodárenství?

Lídryně Zelených ve sněmovních volbách v Olomouckém kraji Hana Vacková píše o problematické praxi části ředitelů škol, kdy jsou učitelé přes prázdniny posíláni na Úřad práce.

„V uplynulých dnech jsme se mohli v novinách dočíst, že přes 2000 učitelů muselo na dobu prázdnin přerušit svou práci a místo zasloužených prázdnin jít vydělávat někam jinam. V době, kdy se hodně píše o tom, že by se učitelům na všech úrovních měly zvýšit platy, vypadá tahle zpráva jako z devadesátých let dvacátého století.

V komentářích pod články někdo napsal, že si žádná škola nedovolí obcházet zákon. Jenže ve všech oblastech společnosti najdeme příklady, jak obcházet zákony. Dá se to jednoduše. S příslibem trvalejší práce a uplatnění vzdělání podepíšete cokoliv, i smlouvu na dobu určitou. Vždyť za pár let se Vám to může vyplatit, dostanete smlouvu na neurčito, pokud vedení školy dodrží slovo.

Mzdy jsou sice ve školství  hrazeny z přímých nákladů, ale i v téhle oblasti se hodně šetří na nepravých místech – například  spojováním dělených skupin v celé třídy, neplacením osobních příplatků vyučujícím, šetřením na přesčasových hodinách, neaprobovanou prací nebo i propouštěním na dobu prázdnin.

Česká společnost přiznává, že naši učitelé jsou nejhůře placeni v celé OECD, je skutečně nejvyšší čas to změnit.“

Hana Vacková, lídryně kandidátky v Olomouckém kraji

Způsob vedení války, stoupající počet obětí a katastrofální životní podmínky obyvatel byly příčinou rychlého pádu ruské monarchie a základní podmínkou vzniku a vítězství březnové (podle tehdejšího pravoslavného kalendáře únorové) revoluce 1917.

Rusko tehdy nutně potřebovalo ukončení války a konsolidaci hospodářských a politických poměrů. Dalekosáhlé plány prozatímních vlád na demokratizaci a liberalizaci země se sice začaly uskutečňovat, ale jejich efekt byl v prostředí stále pokračující války spíš negativní: paradoxně pomohly nejvíc extrémistům k  rozvracení  sotva zrozené demokracie. Na jedné straně se pokoušeli o převzetí  moci bolševici, na druhé straně číhali na svou příležitost zastánci samoděržaví a starých (ne)pořádků.

Na začátku války žilo v carském Rusku téměř sto tisíc Čechů a Slováků. Hned po zahájení války, 12.srpna 1914, vznikla Česká družina, složená z krajanů-dobrovolníků; k ní se postupně přidávali čeští zajatci, takže už na podzim 1914 měla sílu praporu.  Carská vláda podpořila české dobrovolníky jen velmi opatrně; opatrná byla i prozatímní vláda, ale vše se změnilo zahájením „Kerenského ofenzivy“ pod velením Alexeje Brusilova 1. července 1917, kdy právě Československá střelecká brigáda jako snad jediná jednotka předčila všechna očekávání a 2.7. překonala čtyři rakousko-uherské linie do hloubky až 5 km.

„Když bylo bez 5 minut 9 hodin, dal jsem rozkaz nastoupiti, ale nikdo se nehýbal; ………… dostal jsem z předu odpověď, že se právě nemůže pro silný artilerijský oheň. Bylo nutno jednati, abych dostal hochy ven! ……… vyskočil jsem na okop a v silném ohni jsem se dostal k hlavě cepi. Tam obrátil jsem se v plném rostu k hochům a zvolal: „Ku předu!“  Hoši vyběhli za mnou a těch 300 kroků, co nás dělilo od nepřítele, jsme přímo proletěli. Artilerie nepřátelská řádila už za námi, před nás bila naše. U samých drátů, asi 20 kroků před námi, rvaly se naše náboje a zdvíhaly sloupy prachu. ………..

Za první traversou napadli jsme na nepřítele, který bojnicemi hleděl ven z okopů, takže byl překvapen naším příchodem.  Jeden z nich padl na kolena, sepjal ruce, druhý zdvihl ruce vzhůru a odhodil zbraň, třetí byl tak polekán, že …….. klesl na kolena, která se mu horečně chvěla. Ačkoli jsem přikázal hochům nezastavovati se u nikoho, přece jen napadli na jednoho, kterého chtěli zabíti, protože prý chtěl do nich hoditi bombu. Ještě jednou jsem zvolal, aby se s ním nezdržovali a běžel jsem dále po linii. Za druhou traverzou šlo to také ještě hladce; byl tam jakýsi žid, který byl ve svém strachu přímo komický, Za třetí traverzou už nás čekali. Viděl jsem, jak zugsführer vytáhl z bojnice vintovku a namířil ji přímo ………. na mou hruď. Já však nedal se překvapiti, strhl svou vintovku k pravému boku a mechanicky spustil kohoutek. Vypuštěný náboj projel mému sokovi hlavou, a nešťastník se mi skácel k nohám, potřísniv svou krví můj šat. Ostatní nepřátelé, jichž tam bylo asi 5, se ihned vzdali. Dověděl jsem se později, že mou obětí byl Čech, jednoročák od Plzně; našli u něho české dopisy. Tragicky na mne zapůsobila tato zpráva později.

Za další traversou …………… Proti mně vystupuje asi 7 Rakušáků, s kadetem, který vydává jakési komando. po němž se zdvíhají ruce mých nepřátel s bombami. Hleděl jsem předejíti tomu vrhem své bomby, kterou jsem rychlostí blesku vytáhl z kapsy ………… Avšak ……. se mi u mé francouzské bomby vyšroubovala kapsle, následkem čehož nebude bomba účinkovati. Ale přes to …..… rychlým vzmachem ruky nazad udělal jsem pohyb, po němž ihned měla bomba vletěti mezi nepřátele, kteří vidouce, …….. že spíše vrhnu bombu než oni, dali se na útěk, první kadet!

….…..

Hluk a rámus byl přímo pekelný: artilerie zuřila, naše i nepřátelská; nad hlavami se nám rvaly náboje a rušily okopy. Nebylo slyšet jediného slova. Nemohl jsem se dozvědět od zajatců, co jsou zač; jedni říkali, že Maďaři, druzí Poláci. Zámek v mé vintovce se mi zanesl prachem, musel jsem ji vyměnit za rakouskou. Obsadili jsme všechny chody, stanovené plánem a očistili je. Nejnebezpečnější byl levý flank; tam se mi vzdal český důstojník se svým vzvodem slovy: „My se vám předali“ a se zdviženýma rukama. ….….

….……

…..… byl silný oheň a my byli v zoufalé situaci. Ze všech tří bodů, kde byli naši hoši, ke mně posílají za pomocí; řady naše řídnou. Je prý mnoho hochů raněno nebo zabito ..…… V okopech pobíhají moji hoši ranění a jako blázni jsou zajatci, kteří nechtějí z okopů, neboť venku zuří silný oheň. Konečně se mi podaří dostati je s pomocí revolveru ven a dívám se za nimi z okopu. Jdou přikrčeni a s hrozným strachem ………

Avšak za chvíli se mi z levého křídla vracejí hoši z 10. roty. Ptám se, co je, a oni odpovídají, že tam silně zuří  kulomet. Utíkají, co jim síly stačí, a teprve na mé komando: „Stůj, nebo vás všechny postřílím!“ se zastavují. ……… Když jsem si odpočinul, šel jsem sám na druhou linii, kde jsem chtěl dát svou rotu dohromady, avšak hoši byli tak rozházeni, že se mi to nepodařilo ………. Rakušáci chtěli učiniti protiútok, avšak podařilo se nám obrátiti vzatý rakouský kulomet proti nim a ještě jeden náš nám přišel na pomoc, takže se protiútok nepotkal s úspěchem.

Hoši nedali se udržeti a sami bez příkazu šli do předu na 3. linii v hloučcích a uváděli do rozpaků nepřátelské kulometčíky …….. Na 3. linii, kde jsme zasedli, bila po nás naše vlastní artilerie. Honem jsem sháněl rakety, a …….. přikázal vypustit dvě červené, po čemž ihned oheň se přenesl asi o 50 kroků před nás. Báječné!

………..Sebral jsem hrstku svých hochů a šel s nimi dle plánu na tzv. Český jazyk na výšce 392 ………. a dále k vesnici Travotlokům. V levo viděli jsme okopy na vršku, ve kterých se hemžilo několik Rakušáků. …..…. Nestříleli však a já zahlédl, jak kdosi z nich mává furažkou. Udělal jsem totéž a hned na ně vykřikl: „Pojďte k nám!“ Zdvihli se jeden za druhým  a vycházeli proti nám z okopu beze zbraně. Když k nám došli, podávali nám ruce se slovy: „Pravoslavní!“ Ukázalo se, že jsou to Srbové od 1. bosenského pluku; mezi nimi byli i Maďaři a dva Češi.

Poslal jsem je nazad a sami jsme se také vrátili do posledních okopů, poněvadž jsme neměli dalších rozkazů. ………  Za chvíli však věděli jsme, že s protějších vrchů sbírají se Rakušáci ..…… a prostým okem bylo vidět 3 linie, jednu za druhou jdoucí proti nám. Hoši byli na rozpacích, čím prý se brániti – nebylo bomb ani patron – já je utěšoval a nařídil, až se přiblíží první linie na 600 kroků, stříleti. To se stalo a nepřítel uvítaný střelbou se zastavil a zalehl. V tom někdo vzadu v dobytém skladišti našel spoustu germánských bomb, jež jsme hned zkoušeli; jejich vzryvy nám dělaly radost. ………….

Za nějakou dobu se objevily reservy s kulometem, které se rozpoložily asi 300 kroků za námi na kopečku. Tím už na jisto prostranství námi dobyté bylo v našich rukách. Pomalu se setmělo a přišel rozkaz, odejíti do týlu, až nás smění ruské reservy. ……….

V Cecové jsme byli dva dny; přišel tam korpusný komandír Selivačev, který k nám měl delší řeč, v níž nás srovnával s orly a ruské zemlačky se slepicemi ….….. Bylo viděti, že nenalézá slov pro náš vynikající „podvih“.

Za dva dny jsme šli zase do okopů směnit části 82. divize, které ze zbabělosti nechtěly déle seděti  v okopech ………“

 

Tolik z deníku velitele 8. roty 1. pluku (tehdy) podporučíka  Josefa Švece. Československá brigáda o síle asi 3500 mužů (1. střelecký pluk „Mistra Jana Husa“, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“), která měla slabou výzbroj, nedostatek kulometů a nevalnou výstroj, prorazila čtyři linie rakousko-uherské armády a získala asi 3300 zajatců (z toho 62 důstojníků) a mnoho válečného materiálu. Přitom na rakouské straně stály části 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75 (jindřichohradecký) z 19. rakouské pěší divize, celkem asi  5500 mužů nesrovnatelně lépe vyzbrojených i vystrojených. Ztráty Čs. střelecké brigády byly 185 padlých a zemřelých následkem zranění a asi 700 zraněných. Krvavý byl  i polední boj o Mogilu, opevněné návrší držené maďarským plukem. Z padlých českých a slovenských legionářů většina padla právě zde.

Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců. Vrchní velitel ruských vojsk generál Alexej Brusilov prý ocenil československé legionáře tak, že před jejich velitelem T. G. Masarykem se po mužicku poklonil po pás.

Ofenziva v červenci 1917 byla posledním vzepjetím ruského vojska v 1. světové válce. Následovala vládní krize, Georgije Lvova vystřídal v jejím čele Alexandr Kerenskij. Vláda se ještě pokusila pacifikovat bolševiky a obvinila bolševické vůdce z velezrady: Trockého, Kameněva a Zinovjeva zatkla, Lenin znovu emigroval, tentokráte za finskou hranici. Důležitou změnou bylo, že sověty přestaly být opozicí prozatímní vlády.

 

Vysvětlivky:

cep v.,r.                        střelecký řetěz

v plném rostu v., r.     vzpřímeně

bojnice r.                      střílna

traversa  v.,r.               ochranný pilíř v zákopu proti bočnímu útoku

Zugsführer  n.              četař

vintovka  v.,r.              vojenská puška

chod r.                          zákop, chodba

flank  n.,r.                     křídlo, bok

předat se  z r.               odevzdat se (=vzdát se)

vzvod  r.                        četa

furažka  r.                     ruská vojenská čepice

vzryvy  r.                       výbuchy

podvig  r.                      hrdinský čin

korpus  r.                     (armádní) sbor

zemlaček  r.                 prostý vojáček

v.                                   vojenský výraz

n., r.                              německy, rusky

 

Literatura:

Josef Kudela: Deník plukovníka Švece, V. ilustrované vydání. Nakladatelství „Za svobodu“ Praha 1929

Podle posledních zpráv se proti výsledku hodnocení své písemné práce v českém jazyce odvolalo 800 maturantů! Je to hodně nebo málo? Co mohlo být důvodem, že se neodvolalo více studentů?

Domnívám se, že studentů nespokojených s hodnocením bylo mnohem víc, ale nechtěli se odvolávat, protože

– maturitu mají a vysoké škole je celkem jedno, jak. Zvláště, když jde o takovou známku, jako je dvojka.

– někteří z nich ještě neměli maturitní vysvědčení v ruce a dostali by ho až po odvolání. Oni ho ale potřebují u přijímacích zkoušek.

– se obávali, že by jim známku ještě zhoršili.

– dostat se k vlastní slohové práci nebylo jednoduché, i když podle paragrafu § 38 správního řádu na to mají nárok. Školy mají povinnost studentům na požádání pořídit kopii – nestačí, když jim umožní písemnou práci pouze ofotit.

– ohodnocení nerozumějí ani oni, ani jejich rodiče. Vysvětlení bodování provázejí klišé z tabulky určené k opravování. Např. slovní zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují místy.

– se velmi obtížně dostávali k podmínkám odvolání. Lhůty hodnotitelů byly neúměrně dlouhé, studenti dostávali výsledky těsně před maturitní zkouškou, zatímco loni měli učitelé na opravování slohů na školách pouhý týden.

„Paní učitelko, vždyť to je jedno, stejně nic nezmůžu.“

 

Jaké analogie Vám vycházejí, vzhledem k nadcházejícím supervolebním rokům?

Vždyť je to jedno, stejně nic nezměníme…