Francouzská firma Veolia, která od roku 2000 smluvně provozuje v Olomouci vodovody a kanalizace, se může radovat. Až do roku 2030 budou zisky z prodeje vody (odhadem asi 25-30 milionů ročně) nadále končit na jejích zahraničních účtech, místo aby byly investovány do čisté vody či oprav vodovodů, jejichž stáří tu a tam přesahuje 100 let. Na tom se 25. dubna shodli při slavnostním podpisu deklarace o vodárenství zástupci všech olomouckých politických stran, jmenovitě ČSSD, ODS, KDU-ČSL, ProOlomouc, Občané pro Olomouc, ANO a TOP09. Jedinou stranou, která tuto deklaraci odmítá, jsou Zelení.

Politikové samozřejmě vše zabalili do  krásných slov. V prohlášení strany ujišťují, že udělají vše proto, aby město Olomouc získalo zpět od francouzské firmy Veolia kontrolu nad vodárenstvím. Jenže slib chtějí uskutečnit až v roce 2030. S trochou nadsázky a sarkasmu lze říct, že olomoučtí politikové za přítomnosti novinářů slavnostně slíbili, že do roku 2030 nebudou dělat nic. Přitom řada českých měst v poslední době zvažuje, že převezme správu vody od nadnárodních koncernů zpět pod svá křídla. V roce 2016 tak například učinila Plzeň. Výhodou takového řešení je to, že veškerý zisk z prodeje vody zůstává ve vodárenství a města snadněji dosáhnou na evropské dotace, což umožní opravovat infrastrukturu bez dramatického zvyšování vodného a stočného.

Zmíněné politické strany se dále zavázaly, že vedení města konečně po mnoha letech začne dodržovat zákony a bude investovat do oprav potrubí všechny peníze, které od Veolii dostává jako nájemné. Nemělo by ale být dodržování zákonů samozřejmostí? Je třeba svolávat tiskovou konferenci a podepisovat deklarace proto, aby politikové slíbili, že budou jednat v souladu se zákonem? Nabízí se otázka, zda je vůbec tento slib důvěryhodný, neboť letošní rozpočet města opět protizákonně vyvádí většinu prostředků od Veolii z vodárenství pryč na jiné účely, jak už se stalo v Olomouci zvykem. Pro lepší představu: z pronájmu vodovodů a kanalizací získalo město od Veolii v roce 2017 132 milionů korun, zatímco investice do nového potrubí ve stejném roce činily pouze 71 milionů. Letos město utratí za obnovu vodovodů a kanalizací jen 51 milionů. Podobná praxe se opakuje v Olomouci řadu let a vede k dlouhodobému podfinancování vodárenství. Od roku 2015 tento skrytý dluh narostl na více než 200 milionů, které budou muset z části pravděpodobně zaplatit občané ve vyšších cenách vody. Podle expertů přitom bude Olomouc potřebovat v nejbližších letech investice do infrastruktury ve výši 130 milionů ročně, aby bylo dlouhodobě zaručeno bezproblémové zásobování obyvatel vodou.

Strana Zelených chápe deklaraci o vodě jen jako snahu o PR v době blížících se komunálních voleb, ve kterých téma vody bude určitě hrát důležitou roli. Většina politických stran nese přímou zodpovědnost za neutěšený stav olomouckých vodovodů a kanalizací a zmíněná deklarace je jen snahou zakrýt jejich dlouhodobou nečinnost či nekompetentnost. Strany teď předstupují před voliče a říkají: „Udělali jsme první krok k vyřešení problému“. Stačí ale pár hezkých slov k nápravě dlouhodobě neutěšeného stavu vodárenství?